Konec roku 2022 byl nabitý událostmi, pojďte se se mnou ponořit do tématu Samhainu (Svátku zesnulých), ženských kruhů, slunovratu a bilancování …
Samhain, dušičky, svátek zesnulých
Odvaha jít ke kořenům. Odvaha zjistit, kdo jsem, a odkud pocházím. Pochopit, poděkovat, odpustit.
Při přechodových rituálech se často věnujeme rodovým liniím a vyjadřujeme vděčnost za to, co si z rodů neseme a zároveň prosíme o odlehčení od toho, co si již nechceme brát dále do svých životů.
Dušičky, Samhain, jsou jako stvořené pro to se zastavit a zvědomit si, kam sahají naše kořeny.
Jaký vliv na nás mají generace před námi? Co si neseme z jejich životů do těch našich? A jsme ochotni si to přiznat? Jsme ochotni pochopit, poděkovat, odpustit?
Znáte vaše předky? Co vše o nich víte? Je pro vás důležité vědět, kým byli, jak žili, co prožívali?
Fotka je z mého osobního rituálku, který nabízím jako tip i pro vás. Nemusíte k tomu mít zrovna podrobně vypracovaný rodokmen, ale stačí třeba pár fotek nebo předmětů připomínajících vaše předky. Vlastně hmotného nepotřebujete nic a můžete jít do akce zcela minimalisticky.
Stačí si udělat prostor, vyhradit si čas (což je možná to nejtěžší) a rozvzpomenout se na všechny ty Dušičky, které už tu fyzicky nejsou, ale jste tu díky nim teď vy. Vyslat vděčnost za vše, co jste od nich zdědili a dovolit si puštění toho, co si již nechcete nést dále ve svých životech.
Mateřství jako téma ženského kruhu
V listopadu proběhl ženský kruh na téma mateřství
Původně jsem tento ženský kruh chtěla nazvat „Lesk a bída mateřství“, ale říkala jsem si, že je to moc ostentativní a někoho by to mohlo odradit.
Mateřství vnímám jako nádhernou životní roli, která ale dokáže být někdy náročná. Jako mámy se učíme pracovat s vlastními stíny a poznáváme stránky svého já, které jsme možná dříve ani netušily, že máme. Nečekala jsem, že když na ženském kruhu zařadím sdílení mateřských příběhů, bude z toho tak silný prožitek. Bylo pro mě zajímavé, jak vnímáme, že některé ženy mají cestu mateřstvím náročnější.
Jako průvodkyně vytvářím prostor pro to, aby mohlo zaznít vše, co má, a bylo to vyslyšeno a uctěno a zároveň se snažím nikomu neradit a ani nedávat své vhledy, pokud o to nejsem požádána. Takže když jedna žena vyslovila, že si přijde nepatřičně, aby vůbec sdílela svůj příběh, jelikož ona to přeci má oproti ostatním tak „jednoduché,“ bylo pro mě těžké nijak do jejího sdílení nezasáhnout.
Chtěla jsem ji říct, že vnímám všechny příběhy jako silné a naprosto se klaním cestě všech přítomných maminek.
Nakonec kruhu jsem to vyslovila nahlas a vím, že to bylo i moje téma, jelikož jsem přesně cítila to stejné. Že můj mateřský příběh je vlastně tak bez komplikací a jednoduchý…Ale je to klam a neexistují objektivní měřítka na to určit, kdo z nás to má ve svých životech těžší a snazší, navíc když věřím, že všichni jsme tvůrci a máme stejnou moc si svůj vlastní příběh napsat.
Zakončení cyklu ženských kruhů pro uzavřenou skupinku
Tento typ kruhu měl trochu jinou dynamiku než ženské kruhy, které obvykle pořádám. Při pravidelném setkávání vzniká větší důvěra a je tam jakási návaznost, když se ženy lépe a lépe poznávají.
Prošly jsme různými tématy a technikami a na závěrečném kruhu jsem požádala o zpětnou vazbu, abych věděla, co do budoucna zlepšit.
V kolonce „Chybělo ti něco? Změnila by jsi něco? Jsem se nic nedozvěděla, takže se podělím o některé zpětné vazby z kolonky: „Co ti účast na kruzích přinesla?“:
„Svěžest, nádech…cítila jsem se dobře a uvědomila si, že jsme si podobné a řešíme podobné věci“ M.
„Pospolitost žen (různých), jiný vhled na situace, ozdravná ženská energie – není to obyčejná věc, je velmi důležitá“ P.
„Zastavení se, umět respektovat naprosto odlišné bytosti než jsem já, zklidnění, uvědomění si věcí nad určitými tématy, která jsme probíraly“ M.
„Návrat k sobě, čas na myšlenky, které by jinak nepřišly. Radost ze sdílení. Mile strávený čas.“ H.
Kolonka: „Co si z kruhů odnášíš do svého každodenního života?“ mě docela dojala, tak také něco sdílím.
„Klid, víru, že v každodenním shonu nejsem sama, dělat si v průběhu dne vědomé zastavení, alespoň 1x, přání jsou v životě velmi důležitá“ P.
„Víc pochopení sama sebe. Otevření, mohu i o takových věcech mluvit a někdo mi naslouchá“ M.
„Že mám místo ve svém srdci i pro sebe a od toho se odráží vše hezké, co mě obklopuje“ H.
„Je fajn sdílet se ženami, je fajn se opravdu zastavit a uniknout z reálného života, je fajn slyšet co každá žena řeší, některá naprosto odlišné věci, některá úplně stejné“ M.
Děkuji všem ženám, které se cyklu účastnily za důvěru. Děkuji studiu L’Vintage v Hradci, které nám poskytlo krásné, útulné prostory a taky sobě, že jsem do toho šla . Děkuji, že můžu. Těším se, co přinese nový rok a jestli se nám zase nějaká skupinka vytvoří?
Listopadový rituál zavinování
V listopadu jsem měla tu čest provést klientku rituálem zavinování – tento silný rituál pro mě symbolizují slova jako služba, pokora, naslouchání. U rituálu zavinování, kdy si klientka uzavírá něco starého a otevírá se novému, jsem služebnou, která vytváří prostor, aby se rituál mohl udít.
V první části s velkou pokorou naslouchám příběhu klientky a ve druhé části opečuji její tělo. Celou dobu je mým cílem být co nejméně viditelná, maximálně se upozadit a dopřát klientce pocit důležitosti. Zajímavé je, že pro klientky je to těžké být najednou v roli opečovávaného. Nebývají na to ze svého běžného života zvyklé a hodně se starají, co já. A já se jen usmívám, ujišťuji je, ať si nedělají starost a vím, že si po rituálu sama dopřeji potřebnou sebepéči, abych se vyživila a mohla zase provázet dál…
Jestli vás volá si to prožít a uzavřít si něco v životě, co si již nechcete nést dále, jukněte na více info o rituálu.
(fotka je právě ze zmíněného zavinování, kdy jsem si celý proces moc užila, jelikož tam bylo spousta zajímavých uvědomění u klientky a já si zase jen potvrdila, jakou „magii“ tento rituál dokáže)
Ladění se na Vánoce v duchu dělání méně
Trochu navážu na koncept inspirovaný knihou Dělej méně, kdy jsem v létě natočila pár krátkých videí inspirovaných touto knížkou. Více …
Adventní čas vnímá spousta lidí jako období plné příprav a někdy až stresu. Já mám toto období spíše jako čas odpočinku a vědomého bytí s mými blízkými.
Třeba někoho trochu inspiruje můj přístup
- Dárky: kupuji minimálně, jelikož v rámci širší rodiny si je nedáváme a s mužem a dětmi se jedná o maličkosti. Svojí domácnost směřuji již spoustu let k minimalismu a zero waste konceptu a přijde mi, že pro planetu i pro nás je lepší „mít méně“. Snažím se své blízké obdarovat tím, že s nimi „jsem“. Možná to zní jako klišé, ale ruku na srdce – bdělá přítomnost a naslouchání – jak toto opravdu během svátků praktikujeme? (před pár lety jsme si s mužem zkusili celý den být úplně přítomní s naším synkem, předsevzali jsme si nedělat vůbec nic jiného než se o něj starat a plnit všechna jeho přání…byl mu tehdy rok a byla to celkem výzva
- Předvánoční úklid: haha, tak tuto kapitolu můžu úplně přeskočit, jelikož jsem chronický neuklízeč a ani něco tak velkého jako Vánoce mě nepřesvědčí 😀
- Jídlo: když máme někdy během adventu chuť něco s dětmi upéct, tak to prostě uděláme. Loni jsme se na perníčky vrhli až den před Štědrým dnem, protože zrovna bylo volné odpoledne. Obecně nejsem fanouškem cukroví a přijde mi, že ať chcete nebo ne, tak se ho k vám během svátků dostane stejně spousta. Co se týká štědrovečerní večeře, tak to většinou řešíme těsně před tím a nejčastěji do to padne na rybu s bramborem, což je rychlovka.
- Výzdoba: to se hodně liší podle situace. Jeden rok jsme nechali světýlka v okně celoročně, jeden rok jsme měli mini stromek s ozdobami z odpadního celofánu, které muž na rychlo uhnětal, někdy se podaří udělat výzdobu větší, ale nemám na to žádná pravidla a je to hodně spontánní. Co máme děti, tak stromeček pořizujeme, ale je to pro mě trochu srdcebol, když ho uvadlý vyhazujeme.
Pro mě je tento čas hlavně o tom se fakt zastavit. Hodně cítím, že se nacházím v nejtemnější části roku a je to pro mě o uvnitřnění, sebereflexi, odpočinku, nedávání si velkých cílů, setkávání se s lidmi, které mám ráda a klábosení o životě, o rekapitulaci uplynulého roku, o zpívání koled a vyprávění si příběhů, o večerech u krbu a při svíčkách zachumlaná do své mazlící dečky.
Slunovrat 21. 12. 2022
Nejdelší noc v roce a zároveň naděje přicházejícího světla.
Slunovrat je obdobím skvělým pro introspekci a časem, kdy si můžeme dovolit nechat naše stíny vyplout na světlo (což si ostatně můžeme dovolovat celý rok, ale teď je krásný prostor pro jejich hlubší zkoumání a případné pouštění).
Přemýšlela jsem, co napsat „nového“ o slunovratu. Dnes jsou toho plné sítě…Z mého pohledu bylo posledních pár týdnů, které považuji za nejtemnější v roce, zajímavou introspekcí, kterou jsem si hodně dovolovala. Dneškem to prý vrcholí a vše by se mělo začít překlápět do většího světla.
Loni touto dobou jsem se nechala provést rituálem zavinování a jedním z hlavních záměrů bylo se otevřít ještě více autentickému žití. Právě poslední týdny mě přiměly přemýšlet, jak moc své autenticity si mohu dovolit projevovat navenek, aby společnost, ve které žiji to „unesla,“ a jak moc unesu já, když to ona neunese a vykáže mě…to bylo jen takové malé filozofické okénko.
Tipy na rituály k dnešnímu slunovratu, který nastává ve 22.48 hodin:
- Čištění prostoru a pouštění toho, co nám již neslouží. Tradiční čištění je pomocí různých vykuřovadel, především z těch bylin, které jsme si přes rok nasbírali.
- Introspekce, pošťourání se ve svých stínech a jejich přijetí případně snaha o jejich puštění – například sepsáním a spálením.
- Snaha o věštění toho, co přinese příští rok, nejrůznějšími způsoby, které známe například i ve vánočních tradicích jako je rozkrojení jablka, lodičky ze skořápek se svíčkami, sledování obrazců v ohni, karty… a cokoli vám funguje.
Přijde mi nejdůležitější propojení sama se sebou a nějaká evaluace toho, jak jsem toto temné období prožila a rozjímání nad koncem roku. Odpočinek – a tady bych dala asi tak tisíc vykřičníků, jelikož to je asi tak to poslední, co mnoho lidí v těchto dnech příprav na Vánoce dělá, a přitom je to tolik potřeba, protože bez odpočinku není ani to propojení se sebou …
Nechť prožíváte tento „svátek“ (a ano Slunovrat byl pro naše předky velikým svátkem, kdy den opět začíná přebírat svoji vládu), jak si přejete. Je to bod zlomu, kdy je přítomna smrt a zároveň se vše chystá na zrod nového života. Je to připomínka toho, že i v tom nejtemnějším se zase zažehne světlo.
Bilancování
Vzala jsem si k ruce můj letošní vision board a procházela si jednotlivé „položky“ a dívala se, jak se v daných tématech cítím, čím vším jsem si v nich za letošek prošla, co se naplnilo, co méně a proč…
Ta proč jsou vždycky dost spekulativní. Většinou mi vychází, že na to asi nejsem ještě zralá nebo tomu nejsem dostatečné otevřená, nebo tam mám nějaké bloky nebo „nedala jsem tomu dost důvěry“…a nebo se to prostě stát nemělo, jelikož se mi děje vždycky jen to, co je pro mě v tu chvíli to nejlepší a ne vše, co si přeji, je ve skutečnosti to nejlepší? Jak to máte vy? Máte nějaké rituály na konci roku?
Přeji vám klidný konec dvojkového roku a šťastné vykročení do trojky <3
PS: jestli budu dělat někdy další vision board, tak zkusím zapojit i logiku, jelikož na letošek jsem měla jednu z nejdůležitějších věcí „odpočinek“ a k ní tam byla ještě spousta dalších neméně ambiciózních věcí, které se ale tak trošku vylučovaly s tím odpočinkem…a tak se stalo, že mě tělo často posílalo do nemoci (nejvíc za dvě poslední dekády) možná, aby mě přinutilo k tomu odpočinku?
Závěr
Konec roku jsem se rozhodla strávit poklidněji a spíše se usebrat a zhodnotit uplynulý rok. V prosinci jsem již nepořádala žádnou akci, ani neprováděla rituály. Cítila jsem, že potřebuji zastavit, což bylo velmi přínosné a vím, že díky tomuto odpočinku, sebereflexi a zhodnocení uplynulého roku jsem načerpala nové síly na energické vykročení do 2023.
Děkuji všem klientkám, které mi v roce 2022 daly důvěru se nechat provést přechodovými rituály nebo kruhy. Děkuji, že mohu…
