Psal se prosinec 2017. Sice už jsem byla pár týdnů na mateřské a snažila se ladit na příchod miminka, který měl nastat asi za měsíc, ale pořád jako bych se nedokázala hodit do klidu. Pořád ty rady od okolí, ať si ještě odpočinu a „naspím se do zásoby“, ať si ještě užívám čas, kdy jsme 2 v 1…
Ale mě pořád tlačilo tolik věcí, které chci přeci ještě stihnout, než to malé přijde na svět a zároveň jsem se asi jaksi nedokázala vypnout z rušného pracovního tempa, kterým jsem se ochotně nechávala semlít několik předchozích let.
Nafrčená těhule
Řítím se dolů po schodech paneláku (je to rychlejší než čekat na výtah) s už celkem velikým pupkem, abych s plícemi za sebou o sto metrů dále nestihla naskočit do autobusu. Píšu své dule, že přijedu zřejmě na náš domluvený předporodní rituál později. Dochází mi, že jsem stejně asi zapomněla zabalit pár z těch věciček, které mi psala, ať s sebou na rituál mám nachystané. Nádech, výdech…vracím se domů a rozhoduji se spíše vyrazit autem (pár věcí stejně doma zapomenu, vztekám se, že jsem si vzala klíče od druhého auta, když se do něj nemůžu dostat…)
Parkuji pod náměstím u zimáku a „vybíhám“ schody Bono Publico. Opět funím, jak lokomotiva a zapadám do restošky se zdravou výživou, abych si vzala s sebou nějaký oběd…je odpoledne a já jako „zodpovědná“ těhule ještě dnes pořádně nic nejedla. Jsem na sebe naštvaná. Proč se nedokážu konečně zpomalit a hodit se do nějaké větší pohody a naladění na blížící se porod? Přicházím k dule a ještě do sebe rychle tlačím ten vyzvednutý oběd. Naštěstí je tu příjemná útulná atmosféra a moje vždy klidná a chápající dula…
Předporodní rituál
Rituál začíná. „Co jsou to vlastně rituály“ ptá se mě hned na začátku. Snažím se zapnout mozek, abych ze sebe vyloudila nějakou moudrou definici, ale vlastně ze mě nic moc nevyleze. Je to můj první přechodový rituál v životě, kterého se účastním s vědomím, že se jedná o rituál 😀 (všechny svatby, pohřby, křty a podobné akce před tím nepočítám, jelikož jsem si nikdy neuvědomovala hloubku těch ceremonií ani transformace, o které se jednalo).
Vyklidněná až do porodu?
Ctíme ženskou rodovou linii, řešíme strachy z porodu, vyslovuji svá přání k porodu, a nakonec mi ještě dula pomalovává mé těhotné bříško. Ta atmosféra, kterou jsme s mou dulou vytvořily a vše, co jsem si zvědomila během rituálu, se do mě hluboce otiskává a následujících pár týdnů je najednou úplně jiných. Nemůžu uvěřit tomu, že by to byl opravdu jen rituál, díky kterému se do konce svého těhotenství přijdu vyklidněná a nad věcí s pocitem, že vše je prostě správně a v pořádku.
Každopádně mě to motivuje, abych se začala o téma přechodových rituálů zajímat více a přesně půl roku po tomto zážitku vedu svůj úplně první předporodní rituál s mým synkem v nosítku pro svou nejlepší přítelkyni, jejíž dojmy si můžete přečíst zde.
